Ach ty uvozovky… Uvozovky jsou párová interpunkční znaménka a používáme je například k vyjádření přímé řeči a nespisovných či ironických výrazů. Sázejte je k textu vždy bez mezer. Při sazbě si myslete na to, v jakém jazyce text píšete, protože každý jazyk má svá typografická pravidla. Čeština nejčastěji používá tyto dva druhy uvozovek: ‚jednoduché‘ a „dvojité“. Na klávesnici bohužel najdete jen ty “americké”, a proto je nechtěně zaměňujeme. Ve většině případů používáme dvojité uvozovky ve tvaru 99 (dole) a 66 (nahoře). Americké mají tvar 66 a 99, jak uvidíte na obrázku níže. Při zápisu uvozovek a dalších interpunkčních znamének se držte určitých pravidel, které vám uvedu na jednoduchých příkladech. Pokud do uvozovek vkládáte celou větu, pište druhé uvozovací znaménko až za znaménko interpunkční: „Cílem našeho života je být šťastný.“ V případě, že do uvozovek vložíte pouze jedno slovo nebo část věty, pište nejprve koncové uvozovky a poté vhodnou interpunkci. Moje maminka vždy říkala, že „všechno bude fajn“.

uvozovky.png

A teď něco málo z mluvnice. Připomeňme si, co je přímá řeč a co uvozovací věta. Přímá řeč je ohraničena uvozovkami a jedná se o doslovné přepsání řeči. Uvozovací věta uvozuje na přímou řeč a má informativní funkci, říká nám jak kdo mluví. Pokud uvozovací větu vložíte do přímé řeči, oddělte ji z obou stran čárkami a obě části přímé řeči označte uvozovkami: „A tady všude,“ řekl nahlas, „jsem byl.“ Jestliže přímou řeč zakončíte otazníkem nebo vykřičníkem, čárku před druhými uvozovkami už nepište: „Už to chápu!“ odpověděl Honza. Pokud přímou řeč uvedete větou, zapište za ní dvojtečku s mezerou a poté uvozovky. V tomto případě začněte přímou řeč vždy velkým písmenem. Učitel matematiky řekl: „Napíšeme si test!“ Pokud uvozovací větu vložíte za přímou řeč, začněte ji malým písmenem, a to i za předpokladu, že předcházející přímou řeč zakončíte otazníkem nebo vykřičníkem. „A teď si napíšeme diktát!“ překvapil žáky učitel.

uvozovky-2.png